Další dávka jarního čtení se řítí k vám. Tak hurá do toho, půl je hotovo :-)
| nová témata: | první přihlášení |
| 1)Zmrzlina v létě - báseň | TlusTjoch |
| 2)Falešný přítel - povídka | June |
| 3)Pravdivý příběh o perníkové chaloupce - pohádka | Lind@ |
| 4)ČERNÝ PETR | Terka |
Pravidla přihlašování najdete zde.
Uzávěrka 4.6. v 18,00 h. Své příspěvky vkládejte sem.
Máj
(od Socks Monster)
Rozkvitnutý strom
(od Aprílčanky)
Biele oblaky už ustúpili žiarivému jasu lúčov,
vietor zmenil sa vo vánok prečesávajúci vlasy listov.
Strom otvára oči, roztiahne náruč svojej lupeňovej masky,
omamnou vôňou objíma ten nový čas lásky.
Tajomstvá bzučali šepotom recept na číre zlato,
vtáci spievali odpoveď nebesiam modrým na to.
Prach kvetom sa stal,
končiac spánkom nekonečným.
A ten, čo zostal sám,
stal sa stromom rozkvitnutým.
Klíště
(od JayDeeho)
Zakousnout, nacucat. Vždyť je to prosté. Látka prvního ročníku klíštěcí školy. Teď čekal, nožičky složené, na stéble ve větru se kolíbaje, čta časopis pro dospělé "Nacucané zadečky". Když ho omrzel, naslouchal přírodě, sledoval tanec bzučících much a nasával vůni louky, protahující se po chladném ránu za pomoci hřejivých paprsků ohnivého kotouče, jenž se před několika okamžiky líně vyhoupl zpoza obzoru, aby zívaje obhlédl zářivý svět. Bylo to kouzelné ráno. Kdyby ale měl nějaká žebra, určitě by směle vystupovala, ukazujíce nesnesitelný hlad poslední doby.
Ach, to před několika dny. To ráno bylo podobné dnešnímu, řekl bych. Dole ve vesnici žije takový starý, uschlý dědek. Kdybyste ho tak viděli. Má takové vrásky, že vypadá jako zorané pole. Vesnické děti se ho bály, neboť byl hrozivého vzezření. Pořád byl opřen o svoji sukovici a nikoho nespouštěl z očí. Jedinou jeho vášní byly houby. Těžko ho bylo možno vidět bez košíku. Chodil do lesa, i když houby nerostly.
A právě dnes se vracel zpět s prázdným košíkem. "Ha! Noha!" Povídá si klíště. "Konečně". Vždyť jen toto je klíštěcí úděl. V tom je smysl bytí klíštěte. K ničemu jinému přeci není. Jako buddhističtí mniši dosahují nirvány, filmaři dostávají Oscary, malíři domalují své vrcholné dílo s pocitem, že teď už mohou umřít bez výčitek, tak se i klíště zakousne do nohy a nasává pocit absolutna, pocit naprostého naplnění, nirvány, Oscarů…
"Sakra, klíště" povídá si dědek spatřivší právě zakusující se klíště na jeho noze. "****** jedna". Zkuste přijít k meditujícímu buddhistickému mnichovi uprostřed meditace, kdy má užuž na dosah ruky blažený stav a nakopněte ho do zadku. Nebo si vezměte lahvičku tuše, přijděte k malíři, který právě provádí poslední tah štětcem do své krásy na plátně, a celou ji naň vylijte. Pokud onen malíř není Jackson Pollock, sledujte, co se stane.
"Sakra, ruka" povídá si klíště spatřivší ruku natahující se k němu. Ale udělal to. Umíral s tou myšlenkou, že se zakousl do lidské bytosti, nasál trochu krve, opravdu… Krev… Klíště bylo dávno po smrti, nikdo na něj nevzpomenul. Ani sluneční paprsky, se kterými si často, pohupujíce se na stéble, povídal. Až se do zvuku štěbetajících ptáků, bzučících much a šumějící trávy přimísil další zvuk.
"Co to je?", zeptala se jedna z bab, "zní to jak zvony."
"Ty to ještě nevíš?", povídá druhá, "starej Pecháček je po smrti."
"No nekecej, dědek jeden plesnivej, to má z těch jeho muchomůrek."
"Ještě před pár dny si skákal po lese. Kdyby nebyl tak zatvrzelej, došel by si k doktorovi. Takhle ho sklátí ta - no - jak jen se to jmenuje - ta encefalitýda."
TETA IRMA PROZRAZUJE: novinky v klubu
Po dlouhé době se našlo trochu času a tak mému oku neuniklo, že noví členové se tu trochu ztrácí. Proto se brzy objeví drobná změna nahoře v menu a také článek hovořící "O klubu" bude rozšířen, aby bylo hned jasné, oč tu kráčí. A co vy nováčci, jak se tu orientujete? Máte nějaké zlepšovací návrhy?
Saskie^^ | 
kriza | 21. května 2010 v 13:21
Petra | 
Orlan | 
Neela-hime | 
Básnička je šumná velice.
Na plyšovém máji oceňuji hlavně nápad.
Klíště mne dostalo mnohovrstevnaostí, něco z bajky, něco z filosofického traktátu, něco z lidového kalendáře na rok 1929 ...